Přežití v extrémních zimních podmínkách (1)

Máme velkou radost, že naši pobídku ke spolupráci přijal Dalibor Beneš. Slovo „extrémní“ zažívá v posledních letech silnou devalvaci a inflaci. Extrémní dnes musí být zkrátka všechno, jinak to není in. I nákup v supermarketu. Podíváme-li se však na původní význam tohoto slova, začíná se nám postava Dalibora Beneše jevit jako jeho přímé synonymum. Dalibor vypadá úplně obyčejně, řeklo by se asi jako „běžný český důchodce“. Ale zdání klame. V jeho hlavě a srdci žijí sny, které neváhá realizovat. On sám je nenazývá extrémy. Pro něj je normální… třeba přejet Sibiř na koloběžce. V zimě. 

Dalibor(ec) se s námi podělí o své mnohaleté zkušenosti ze světa přežití v zimních podmínkách. Extrémních? Posuďte sami. A hlavně si užívejte svůj pobyt tam venku – a bezpečně se vraťte!

Zima (jak) na Sibiři

Řekne-li se u nás doma „zima jak na Sibiři“, je užitečné si říci, jaká ta zima na Sibiři vlastně je a jak se na ní nachystat. I zima na Sibiři má více podob. Jiná zima je dejme tomu na pobřeží Karského moře a jiná v mrazových dolinách Jakutska. V každém případě jsou tamní zimy výrazně studenější, sušší a delší než u nás.

Budeme se bavit o velké zimě bez deště a mokrého sněhu. Článek nemá ambice býti testem mého vybavení. Je spíše souhrnem mých zkušeností z cest na zimní Sibiř, kde zima má jiný charakter než u nás, kde bylo málo příležitostí se vyspat v teple a usušit se. Článek je popisem tohoto vybavení s dílčími doporučeními, které nemusí být vždy univerzální.

Oblečení a materiály do velkých mrazů

Obecné zásady způsobu oblečení se nemění, i když dílčí odlišnosti zde jsou. Obecně však platí to, co všichni jistě znáte – princip vrstveného oblečení:

• 1. vrstva je vrstva odvádějící vlhkost a zároveň izolující
• 2. vrstva je izolační
• 3. vrstva chrání před větrem a také tepelně izoluje.

Dílčí vrstvy lze přidávat nebo ubírat v závislosti na podmínkách. Názor na tezi polárníka Pavlíčka, že takové měsíční nemytí vydá za jedny spodky a vy jedny ušetříte, nechám na vás. U mne však docela fungovalo a vlastně to ani jinak nešlo.

Zásadou je obléci se tak, aby vám byla mírná zima. Pohybem se zahřejete. Nestane se vám pak to, co mně poprvé jako zelenáči, co v -40 °C vykoukne ráno ze srubu a v čiré hrůze navleče na sebe vše, co má. Přes den se svižně pohybuje a večer zjistí, že pod vnější vrstvou má souvislou slupku ledu.

Celé oblékání v mrazech je totiž boj s vlhkostí a větrem. Problém s vlhkostí nenastává s tou vnější, ale vnitřní. Vlhkost prostupuje oblečením a je-li ho příliš, toho oblečení, tak vlhkost nepronikne ven, ale zkondenzuje někde po cestě. A třeba i zmrzne na povrchu vnitřní vrstvy. Tedy opatrně s množstvím „slupek“ a nejlépe je se nepotit. Vítr intenzivně odnímá teplo a zvyšuje účinky mrazu. Platí „pravidlo deset a dost“. Deset vteřin nechráněné pokožky a začnete omrzat. Je třeba se chránit.

Kožešiny, anebo funkční prádlo?!

Stále nedostižné do velkých zim jsou kožešiny. Společensky unavený Evenk když spadne ze saní a ty mu ujedou, se schoulí v kožešinách a usne. On se někdo časem objeví. Děti Evenků pobíhají v polorozepnutých kožešinách oblečených na nahém těle a je jim fuk, že je -25 °C. Kožešiny jsou však těžké, jste v nich jak v brnění a pro intenzivnější pohyb nejsou příliš vhodné. Navíc jsou cenově zcela jinde. Nebudu se tedy jimi s výjimkou čepice a rukavic zabývat.

V podmínkách velké a suché zimy nepoužívám membránové oblečení, ač je do jiných podmínek jistě vhodné.  V podmínkách, o kterých hovoříme, totiž zamokření z vnější strany nehrozí. Tedy pokud se neproboříte do vody. Hrozbou je vnitřní vlhkost, a tu membrána propouští mnohem hůře než klasická větrovka.

Používám na první vrstvu vlněné dvojité merino tričko s dlouhým rukávem Devold Expedition s gramáží 235 g/m2. Hřeje i vlhké a ani při delším nošení nezapáchá. I na druhou vrstvu používám merino triko, nebo spíše mikinu Devold gramáže 320 g/m2 se stojáčkem na zip, chránícím krk. A na třetí vrstvu větrovku ve střihu „anorak“, tj. s kapucí a s oblékáním přes hlavu.

Zde jsem si dovolil poněkud „vybočit“. Má větrovka je z hustě tkané bavlněné látky Ventile. Je prodyšná a chrání před větrem. Snese po nějaký čas i drobné mžení, proti dešti však není. Bavlna se jistě vždy nehodí na první vrstvu, ale ve vrchní vrstvě se mi osvědčila i ve velkém větru. A abych byl poctivý, tak jsem si ji pořídil proto, abych vypadal jako sir Edmund Hillary. On totiž ve stejné, dodnes vyráběné větrovce vylezl tehdy v roce 1953 na Everest a krušno tam měl též. Nechal jsem si ji poslat z Anglie v prodloužené verzi, což je dobré pro lepší ochranu beder.

Jak na kalhoty? 

Kalhoty používám softshellové se zvýšeným pasem a kšandami a pod ně opět dlouhé dvojité merino spodky Devold Expedition. U kalhot se často řeší otázka velké potřeby, tedy u mužů. S tou malou si muži poradí. Ženy řeší obojí. Existují kalhoty s odepínací zadní částí, já je však nepoužívám. Zažil jsem kamaráda, co si do nich… však víte co. I na kšandy mám systém – odepnout zadní spřaženou kšandu, její zajištění, aby neutekla, když jdou kalhoty dolů a pak opět na zadku zapnout. Jde to tak bez nutnosti svlékání svršků.

Čepice a rukavice

Čepice je skutečně nejlepší z kožešiny. Konkrétně z vlka, protože nenamrzá. Rusové říkají, že vynikající je i rosomák, ale hledejte vlka nebo rosomáka. Já jsem si s parťákem Péťou nechal ušít ušanky z lišky obecné a byly výborné.

Z rukavic doporučuji palčáky. Prstům dělá dobře, mohou-li se k sobě tulit. A pod palčáky mohou být, ale nemusí, tenké prstové a též vlněné rukavice pro chvíle, kdy je třeba něco drobného vykonat. Ta chvíle však nesmí být dlouhá. Prsty omrzají velmi ochotně. Já používal péřové palcové rukavice 8000 Down od Sira Josepha. Rukavice jsou robustní, mají dlaň a palec zpevněný kůží. Jsou teplé a odolné, přesto jsem si na Kolymě, když můj parťák ve stanu odložil své palčáky a usnul ve spacáku, ty jeho rukavice tajně navlékal a vrněl blahem. On si je nechal ušít z kožešiny. Ven z lišky polární, které Rusové říkají „pesec“ a dovnitř z lišky obecné. Při své cestě na koloběžce jsem si ještě od extrémního bikera Jana Kopky pořídil ochranné návleky na řídítka. Byly tak účinné, že jsem do nich většinou nemusel použít palčáky, ale jen běžné prstové lyžařské rukavice.

Obličej je možno chránit maskou z různých materiálů. Všechny si však zafuníte a ve výsledku máte kolem úst ledový krunýř. Máte-li brýle, máte led i na nich. Mě se osvědčila právě ta kožešinová ušanka. Sepnete si ji na krku a dlouhé chlupy kolem očí a úst vás i chrání. Takže v této sestavě trička, mikiny, větrovky, spodků, kalhot, rukavic a čepice jsem se pohyboval ve velkých mrazech i kolem -40 °C. Podmínkou však byl pohyb. Pokud se zastavíte, je nutno si doobléci teplou bundu, nejlépe opět péřovou.

Péřovka pro chvíle bez pohybu

Používám bundu 8000 Long od sira Josepha. Má dobře řešené detaily a dá se velmi dobře stlačit a sbalit do vnitřní kapsy se zipem. Ušetří to místo při dopravě na akci, doporučuji ji však při nepoužívání vyvěsit např. na ramínko. Jste-li v tundře a ramínko nemáte, natož smrček na pověšení, nechte bundu vymrazit doširoka rozprostřenou na sněhu (na sluníčku). I ona totiž bere vnitřní vlhkost, pozor však na vítr. V tundře dokáže foukat hodně silně a první chroští, kde se vám bunda může zastavit, bývá třeba i kilometr dva daleko.

Vítr mi vzal v tundře čepici i rukavice a já je naštěstí dohonil. A byl by vzal i tu bundu, kdybych ji neměl na sobě. Jejich ztráta by byla velmi zlá. Nějaký čas jsem zkoušel rukavice zavěšené šňůrkami na krku po vzoru polárníka Roberta Falcona Scotta, ale nebylo to praktické. Šňůrky se všelijak motaly a já jsem od toho ustoupil. Rukavice 8000 Down mají možnost připnutí k zápěstí.

>>> V dalším díle se věnujeme obutí a spaní v zimních podmínkách dle Dalibor(c)a Beneše: 
PŘEŽITÍ V EXTRÉMNÍCH ZIMNÍCH PODMÍNKÁCH (2)