Ondra Švihálek: ohlédnutí za sezónou 2021

Mnoho z nás rádo tráví čas v horách a na skalách a během toho se věnuje fotografii. HUDY ambasador Ondra Švihálek tyto aktivity spojil i se svojí prací horského vůdce UIAGM. Následující fotoreport je ukázka z několika vybraných akcí v uplynulé sezóně, které Ondra absolvoval v rámci svého romantického, a zároveň zodpovědného povolání v Čechách i zahraničí se svými přáteli a klienty. Stručné shrnutí a zhodnocení takřka ročních aktivit horského vůdce zachycený jeho vlastním slovem a objektivem. Třeba vám poslouží jako inspirace pro budoucí výpad do hor!  

Zimní improvizace 

Proběhla druhá zima s Covidem. Dvanáct naplánovaných akcí bylo zrušeno, ale podařilo se vymyslet a zrealizovat čtyři nové a jiné. Omezené možnosti nám dopřály dvakrát skialp v okolí švýcarského Svatého Mořice a dvě skialpové návštěvy bulharských pohoří Pirin a Rila. Není to zdaleka vydařená sezóna, ale aspoň výše zmíněné akce se povedly na jedničku a částečně zacelily díry v bohužel nerealizovatelných plánech. Pravdou také je, že jsme se právě díky Covidu podívali do tak zajímavé lokality jako je Bulharsko. Pro samé Alpy a Norsko by nám asi trvalo déle, než bychom se pustili do objevování této balkánské lokality. Všechno špatné je tedy zase i k něčemu dobré.

Sankt Moritz

V alpské oblasti známé také jako Engadine jsme zažili hluboké mrazy (naměřené minimum bylo – 28°C) a ještě hlubší prašan, jeden z nejlepších vůbec. Krásné sjezdy z třítisícových vrcholů v často neposkvrněných pláních, to vše s výhledy na úžasné žulové pohoří Bergell na hranicích s Itálií.

Na dně údolí se držely třeskuté mrazy, ze kterých jsme však asi po půl hodině vystoupali na slunce, kde byla teplota pocitově příjemná a prašan se držel v té nejvyšší jakosti. Navzdory rtuti v teploměru hřála péřovka od francouzkých klasiků Millet. Výtečně. 

Bulharsko

Skialp v Bulharsku. Zní to trochu zvláštně. Ale nakonec tato akce, myslíme, předčila očekávání všech. Nezkrocené pohoří jen spoře oseté rozpadajícími se horskými chatkami, hory naprosto opuštěné, exotické a rozmanité. Rázovití správci chat a jejich zemitá kuchyně. Často pocit absolutní samoty. Ticho a klid. To všechno a ještě mnohem více jsme si užívali plnými doušky v tomto balkánském kraji, kde skialpinismus ještě není úplnou samozřejmostí.

Smažené chleby s kozím sýrem a marmeládou na snídani, oběd i večeři. O této tamní specialitě chatařů, vznešeně nazývané „french toast“, se myslím všem účastníkům zdálo ještě pár nocí po návratu do Česka. Jogurt, který nesnesitelně štípal na jazyku a udržování ohně v kamnech společenské místnosti byl každovečerním koloritem. Podpořila i bunda od La Sportivy.

Jaro v Česku

Velkou část jara jsme nakonec strávili v českých luzích a hájích na skalách, protože omezení se hrnula ze všech stran. Naštěstí i u nás máme dobré terény, které umí připravit na alpskou lezeckou sezónu. Jedna oblast na Vltavské žule nám svou rozmanitostí spárového lezení vyloženě připomínala Chamonix.

Jaro v Chorvatsku

Další perfektní možnosti, kde šlo aktivně strávit jaro, bylo Chorvatsko. Proto jsme se tam vydali hned několikrát. Dalmácie nabízí opravdu krásné možnosti na vícedélkové lezení a dokonce jsou některé oblasti stále takřka neznámé. Naplánovat v těchto končinách výlet je tedy v některých případech poměrně náročné, ale o to neotřelejší zážitky tam poté čekají.

Opuštěná romantická bílá pohoří, pohnutá historie kolem války o Jugoslávii a Vinnetou kam se podíváš. Vše v bezprostřední blízkosti Jaderského moře, to je lezení v Chorvatsku.

Chamonix 

V Chamonix se podařilo chytnout periodu krásného počasí a využít ho na aklimatizační výstupy kolem Riffugio Torrino. Poté jsme vylezli na elegantní skalní čtyřtisícovku Dent du Géant (4 013m). Oblast jako stvořená k alpinistickým zážitkům.

Eiger

O legendárním vrcholu Eiger slyšel každý horolezec a i nás lákalo se na něj konečně podívat. Lezli jsme nádhernou a velmi exponovanou trasou po hřebeni Mittellegi. Spali jsme na stejnojmenné chatě, která je opravdovým orlím hnízdem. Vstávání za tmy, východ slunce na hřebeni a obrovská radost na vrcholu.

Wiessmies

Weissmies je mohutně zaledněná walliská čtyřtisícovka. Vede na ni severní hřeben s opravdu spektakulárním lezením plným žulových věží, věžiček, lupenů a odštěpů… prostě prolízačka pro dospělé a velká radost se v ní pohybovat.

Grossglockner od moře

Poměrně netradiční akce se nám povedla díky Peťákovo nadšenosti, je to nezmar. Naplánovali jsme si na podzim termín a cílem bylo si tyto dny užít co nejvíce, tedy jet kamkoliv, kde bude dobré počasí. Naprosto ideální volba. Jelikož už byla pokročilá roční doba, počasí nás zaválo k jižním mořím, do slunné Dalmácie. Tam jsme si užili několik neuvěřitelných dní, skvělé lezení, objevování zapomenutých koutů a spoustu slunce. Posezónní Chorvatsko bylo takřka liduprázdné a i díky tomu jedinečné. Mořské speciality k večeři na pobřeží. To všechno nás tak bavilo, že jsme se snažili náš čas u moře prodloužit na maximum.

Pomalu jsme ale začali registrovat slunné okno dobrého počasí nad Glocknerem. Při žvýkání škampů padla idea neztratit den přesunem, no a taky ten západ slunce na Glockneru musí být přeci krásný… Den poté jsme tedy vstali 4:30 u moře, skočili do auta a jeli směr Kals am Grossglockner. Nalehko jsme vystartovali od auta, na Stüdlhütte jsme dali rychlou polívku a pokračovali k jednomu z nejkrásnějších hřebenů, ke Stüdlgratu. Po úderném tempu jsme stáli na vrcholu přesně při západu slunce, což byl jedinečný zážitek, skvělé načasování a taky štěstí, že nám vše klaplo podle plánu. Chvíli jsme se kochali pohledem na okamžik, kdy noc přetláčí den a poté začali sestupovat.

Většina sestupu probíhala za svitu čelovek v absolutním klidu, tichu a soustředění. Jen skřípot našich maček na kamenech prořezával tmu a z údolí na nás mrkala světýlka. Toto načasování výstupu na Glockner rozhodně není tradiční. Vyžadovalo znalost terénu, dobrou fyzickou připravenost a naprosto stabilní počasí. Proto prosím při plánování takové túry dejte pozor na dostatečné časové rezervy. Ideální a tradiční je vstávat brzo ráno přímo pod Glocknerem, škampy neškampy.

Podzim v Dolomitech

Letošní podzim se opravdu vydařil. Okna hezkého počasí vyzývala neustále k aktivitě. Například v jižních Alpách, tedy v Dolomitech, byly podmínky na vícedélkové lezení naprosto kouzelné. Díky tomu, jsme měli možnost tuto úžasnou krajinu navštívit hned několikrát. Na některých výpadech byly dokonce nejvyšší vrcholy již poměrně notně posněžené. K tomu kontrasty sytých barev podzimu v podobě žlutých modřínů, lezení v jižních stěnách jen v mikině a podzimní zázrak je na světě.

Vystoupili jsme i na Cima Grande ve slavném masivu Tre Cime di Lavaredo, jednou jako narozeninový dárek, jindy už i s menším množstvím sněhu a s ledem v těch nejzastrčenějších spárách stěny. Vše ale na absolutním výsluní stabilního podzimního počasí.

Děkuji za pozornost při čtení fotoreportu z několika vybraných akcí uplynulé sezóny, též výstroji Millet, která mi poskituje zázemí během všech akcí v horách. Přeji mnoho štěstí na horách a hlavně to zdraví, klidné Vánoce a dobrý vstup do další horské sezóny.

Mějte se!

Mnoho šťastných kilometrů nahoru i dolů přeje 

Ondřej Švihálek
web
instagram
facebook