Kam a kdy za nejnižšími teplotami v Česku?

Jsou lidé teplomilní a existují i jedinci, kteří rádi vyzývají nízké teploty na souboj. Vzdorovat nepřízni počasí je jejich kratochvílí a zároveň vhodnou příležitostí k otestování outdoorového vybavení. Zvládnu v zimě přespat venku bez stanu? Půjde pod širým nebem uvařit moje oblíbená polévka? Nepopraskají mi mrazem přezky na batohu? A hlavně – kde u nás potkám ty správné teploty, které mi vženou kroupy do očí?! Pojďte prozkoumat s námi!

Zamrzlá Šumava

Není překvapení, že se u nás nejnižší zimní teploty obvykle vyskytují v horských oblastech. Vůbec nejchladnějších oblastí v České republice jsou Krkonoše, kde najdeme i nejchladnější místo vůbec, kterým je naše nejvyšší hora Sněžka s nejnižší průměrnou roční teplotou 0,2 °C.
Absolutní nejnižší teploty byste ale museli hledat jinde. Nejnižší naměřenou teplotou u nás je –42,2 °C v Litvínovicích u Českých Budějovic (11. 2. 1929) a na nedaleké Šumavě jsou také často naměřeny nejnižší absolutní roční teploty. Svými mrazy jsou známé hlavně Šumavské pláně, které meteorologové považují za nejchladnější oblast v celé naší republice. 

V dnešní době najdeme v Česku řadu tzv. lovců mrazů, kteří se snaží změřit tu nejnižší možnou teplotu. Díky nim dnes máme spoustu zajímavých statistik. Na šumavské pláních například v budce u pana Předoty v roce 1983 bylo naměřeno více nocí s teplotou pod bodem mrazu než na Lomnickém štítě, který byl díky své výšce nejchladnějším místem v tehdejším Československu.

Kde najít největší mráz? 

Zajímá vás, kdy vznikají ty úplně nejnižší teploty a jak na člověka působí ty největší mrazy? Pro ten nejextrémnější mráz je nezbytné, aby bylo naprosto jasno a bezvětří. Já jsem zažil nejnižší teplotu „pouze“ -27 °C, a tak jsem hledal, jak se člověk cítí při mnohem extrémnějších teplotách. U zážitků pana Vojvodíka jsem se dočetl, že nejintenzivnější mrazivý zážitek absolvoval na Jezerní slati. S teplotami klesajícími na -37,2 °C říkal, že pohyb byl značně komplikovaný. Běžky se mu při takových teplotách téměř lepily na zem a postupně přestával cítit nohy. Nejhorší prý byl cítit mráz v nose, a naopak byl překvapen, jak perfektně se za těchto teplot šíří zvuk. Dokonce uslyšel štěkot psů na vzdálené Kvildě. Zní to rozhodně zajímavě, jak se asi musí člověk cítit na daleké Sibiři, kde teploty klesají pravidelně pod -50 °C? 

Pozor na pocitovou teplotu

Jestli plánujete zimní výlet, nezapomeňte se pořádně podívat nejen na teplotu, ale také na rychlost větru. Se vzrůstající silou větru velmi rychle klesá pocitová teplota. O tom jsem se mohl přesvědčit i já. Jednou jsem plánoval v zimě bivakovat na Sněžce. To předpověď hlásila -15 stupňů. Na vrcholu ale tak silně foukalo, že přespání nebylo vůbec možné. Bohužel jsem tam při západu slunce ulovil podobnou pocitovou teplotu jako pan Vojvodík reálnou na Jezerní slati.  

Bivak na zmrzlém Králickém Sněžníku a co s sebou

Zimní bivak v nízkých teplotách se mi podařil až o několik týdnů později na Králickém Sněžníku. To už jsem věděl, že zimní bivakování vyžaduje jistou přípravu a ideální podmínky. V noci mělo být téměř bezvětří, jasno a teplota okolo -15 °C. Následovalo balení. Nachystal jsem lopatu, celtu, pořádnou nafukovací karimatku, teplý spacák, teplé oblečení, vařič, jídlo a pivo v PET lahvích! To je můj tajný trumf. Brzy se dozvíte proč.

Na cestu se ke mně přidal kamarád Rikki a vyrazili jsme autem směr chata Návrší. U chaty už sázeli květiny a připravovali zahrádku pro první jarní hosty, naproti tomu nad chatou ještě vládly sněhové podmínky. Hned pár metrů nad chatou jsme nasadili sněžnice a využívali jejich dobrodiní až na samotný vrchol.

Na čem vařit v zimě?

Poblíž sochy slůněte jsme objevili pozůstatky Lichtenštejnovy chaty, která byla pro chátrající stav zbourána v roce 1971. Zbytky chaty by byly vhodné k přespání, říkali jsme si. Základy nabízejí ochranu proti větru, stačilo by lopatou odhrabat část sněhu. My jsme ale chtěli přespat co nejblíže k vrcholu, proto jsme pokračovali až na vrchol Králičáku. Třeba bude možné přespat hned u nové polské rozhledny.
Cestou jsme načepovali do prázdných termosek vodu z pramene řeky Moravy, abychom neměli tolik práce s rozmrazováním sněhu, a už za pár minut jsme byli na vrcholu. Rozhledna na polské straně vrcholu byla stále rozestavěná a ošklivá. Obalená pomačkanými plechy byla věž zdrojem podivuhodných zvukových efektů. Snad bude vypadat lépe, až ji Poláci dokončí.

Na vrcholu bylo méně sněhu než u slůněte. Vítr ho odfoukal, záhrab si tu tedy nevytvoříme. Našli jsme ale hned vedle rozhledny malinkou chatičku, která nejspíš fungovala jako přístřešek pro pracovníky stavějící rozhlednu, a tam se bude jistě dát dobře přespat. Bylo to dobré řešení, protože i přes příznivou předpověď na vrcholu stále mírně foukalo.

Chatička neměla žádné dveře, a tak v ní bylo hodně nafoukaného sněhu. Lopatou jsme upravili povrch, aby byl alespoň trochu rovný. Na sníh jsme položili celtu a na ni karimatky se spacáky s komfortem -15 °C. Snad to bude na dnešní noc stačit. Do vaření jsme se dali před chatičkou, v závětří pod rozhlednou, abychom se mohli kochat západem slunce. Na karimatkách a spacácích jsme porovnávali dva vařiče – lihový a plynový. Který myslíte, že funguje lépe?

Jak se v zimě najíst a napít?

Pro mě překvapivě vyhrál Rikkiho lihový vařič, který uvařil vodu rychle a bez problémů. Já jsem souboj vařičů prohrál, protože jsem s sebou neměl svůj speciální zimní, a ten obyčejný letní, který jsem našel u rodičů. Tady moc nefungoval. Nenašel jsem pro něj vhodné závětří – a to skoro vůbec nefoukalo. Za drsnějších podmínek bych takto vodu nikdy neuvařil. Zalil jsem horkou vodou Chicken Tikka Masala od Adventure Menu a otevřeli jsme si s Rikkim vrcholové pivo. Na pití rezavé vody byla celkem zima, zvládli jsme tedy jen jednu lahev, ale dobře jsme si pochutnali.

Jak se zahřát ve spacáku?

A teď přijde to vysvětlení, proč jsme si na vrchol brali pivo v PET lahvích. Uvařili jsme si totiž ještě další vodu, nalili ji do lahve a tu dali k nohám do spacáku. Tím vlastně vzniklo jaké si primitivní topení. Nevěděl jsem, jak moc bude fungovat, ale ráno jsem byl nadšen. Nedokážete si představit, jak taková jedna lahev horké vody dokáže zahřát. Spal jsem až do rána jako miminko. (Ještě lépe než obyčejná PET-lahev poslouží odolná lahev Nalgene.)

Před východem slunce jsme vytáhli karimatky a spacáky a přesunuli se na druhou stranu hory, abychom se mohli kochat probouzejícím se dnem. Ohřáli jsme si snídani a užívali si nádherné pozdně zimní ráno. Vzduch se tentokrát nehnul, přesně jak říkala předpověď. Ze své pozorovatelny jsme dohlédli na Jeseníky, Orlické hory, Jeřáb, Smrk, a dokonce i Krkonoše. To za ten mrazivý bivak rozhodně stálo!

Nebezpečné meteorologické jevy v zimě

Jako bonus mám pro vás ještě důležité pojmy meteorologických pojmů v zimě. Už mě docela štvalo, že neznám rozdíl mezi ledovkou, náledím, námrazou a podobnými termíny, takže jsem si řekl dost a konečně jsem si je pořádně nastudoval. Takto to je:

• Ledovka – souvislá homogenní průhledná ledová vrstva s hladkým povrchem, která vzniká při mrznoucím mrholení nebo mrznoucím dešti při dopadu na zemský povrch nebo na předměty, jejichž teplota je záporná nebo těsně kolem nuly. Ledovka se tvoří na povrchu země, chodnících, vozovkách, na větvích i kmenech stromů, na drátech, stožárech apod.
• Náledí – ledová vrstva pokrývající zemi, která vzniká, jestliže a) nepřechlazené dešťové kapky nebo kapky mrholení později na zemi zmrznou; b) voda z úplně nebo částečně roztátého sněhu na zemi opět zmrzne; c) při provozu vozidel na silnicích a cestách sníh zledovatí. Formy náledí b) a c) bývají označovány termínem zmrazky.
• Námraza – usazenina, jež se tvoří rychlým zmrznutím přechlazených kapiček mlhy nebo oblaků, které se usazují na předmětech při teplotách v rozmezí od -1 do -10 °C. Jinovatka vzniká při teplotách nižších než -8 °C, je tvořena křehkou ledovou usazeninou ve tvaru jemných jehel nebo šupin, kterou lze snadno odstranit poklepem.
• Jíní (lidově šedivák, šedý mráz) – druh usazených tuhých srážek, který vzniká za jasných nocí kondenzací vodní páry z okolního vzduchu a jejím mrznutím na porostu a jiných předmětech (analogicky jako rosa, avšak při záporných teplotách), při dostatečně prochlazeném povrchu se může vytvořit i na vozovce.
• Mrznoucí déšť (mrholení) – déšť, jehož kapky okamžitě mrznou při dopadu na zemský povrch nebo na předměty. Při mrznoucím dešti dochází k tvorbě ledovky.
• Sněhové jazyky (závěje) – akumulace sněhu na závětrných stranách terénních nebo jiných překážek vytvořená zvířeným sněhem, při intenzivním, resp. dlouhotrvajícím sněžení a větru. Rozlišení obou pojmů závisí na plošném rozsahu a výši navátého sněhu. Jako hraniční kritérium se bere asi 25 cm výšky a 2 m šířky.